Anotace:
Východiska: Osteom a osteoidní osteom jsou klasifikovány jako benigní podtypy osteogenních nádorů páteře a osteoblastom je klasifikován jako intermediární podtyp. Cílem tento studie bylo představit náš chirurgický přístup k pacientům s těmito nádory a poskytnout informace o vztahu mezi chirurgickou léčbou a recidivou. Metody: Retrospektivně bylo hodnoceno 18 pacientů, kteří podstoupili operaci na naší klinice. Byly zkoumány demografické charakteristiky, obtíže v době prezentace onemocnění a předoperační neurologické nálezy. Pro staging byl použit Ennekingův klasifikační systém a pro hodnocení nestability páteře bylo použito Skóre neoplastické nestability páteře (Spinal Instability Neoplastic Score; SINS). Výsledky: Mezi pacienty s osteoidním osteomem bylo šest mužů a tři ženy (ve věku 16–54 let, průměrný věk 31,2 let) a mezi pacienty s osteoblastomem šest mužů a tři ženy (ve věku 5–32 let, průměrný věk 17,9 let). Všichni pacienti s osteoidním osteomem měli podle Ennekingovy klasifikace stadium I a byla u nich provedena rozsáhlá totální resekce. Jeden pacient byl potenciálně nestabilní a po resekci u něj byla provedena stabilizace. Mezi pacienty s osteoblastomem mělo 44,4 % onemocnění ve stadiu II a 55,6 % ve stadiu III podle Ennekingovy klasifikace. Jeden pacient byl potenciálně nestabilní a po resekci u něj byla provedena stabilizace. V 77,8 % případů osteoblastomu byla provedena rozsáhlá totální resekce. Recidiva byla pozorována u 22,2 % případů. Podle Ennekingovy klasifikace byly recidivy lokalizované v krční páteři ve stadiu III a pacienti podstoupili subtotální resekci. Závěr: Recidivy a nutnost reoperace byly častější u osteoblastomů stadia III podle Ennekingovy klasifikace a v případech, kdy pacient podstoupil subtotální resekci, zejména u pacientů s nádory krční páteře.