Diagnostika kardiorespirační kapacity jako významného biomarkeru zdravotního stavu

Cíle: Posouzení úrovně kardiorespirační kapacity umožňuje u sportovců v řadě disciplín zhodnotit výkonnostní předpoklady, u nesportující populace upozornit na případné hrozící riziko řady tzv. civilizačních chorob. Cílem studie bylo zjistit, zda lze spiroergometrické vyšetření, vyžadující poměrně náročné technické vybavení, nahradit metodikou použitelnou v běžné ordinaci praktického lékaře.

Metodika: Z databáze vyšetření v letech 1994-2015 bylo použito 2 777 protokolů (2015 mužů a 762 žen). Kardiorespirační kapacita u všech těchto vyšetření byla hodnocena podle maximální spotřeby kyslíku VO2max, pracovní kapacity W170 a maximálního dosaženého výkonu Wmax. Zátěžový test na bicyklovém ergometru spočíval ve stupňované intenzitě zatížení do vyčerpání podle metodiky užité v rámci Mezinárodního biologického programu.

Výsledky: Uvedené parametry kardiorespirační kapacity byly vzájemně porovnány, stanoveny korelační koeficienty a vypočteny regresní rovnice. Hodnota maximálního dosaženého výkonu Wmax ve vztahu k VO2max koreluje nejvýznamněji (r = 0,89 u mužů, r = 0,85 u žen).

Závěry: Nejvýznamnější korelační závislosti jsou mezi parametry VO2max a Wmax (maximální výkon na ergometru), a mezi VO2max/kg a Wmax/kg. Pravidelná pohybová aktivita aerobního charakteru může ovlivnit biologický věk člověka natolik, že parametry kardiorespirační kapacity odpovídají normativům o 10-20 i více let mladších věkových skupin. Úměrně tomu se snižuje riziko závislosti na okolí v seniorském věku, naopak významně se zvyšuje kvalita posledních let života (Shephard, 1994). Údaje o VO2max a VO2max/kg představují významné biomarkery zdravotního stavu, které mohou posloužit také jako zpětnovazební informace, pozitivní, nebo i negativní, nejen o účinnosti pohybové aktivity, ale obecně o průběhu léčebného procesu. Úroveň "aerobní" zdatnosti významně koreluje s poklesem morbidity, prevalence a mortality tzv. civilizačních chorob, s kvalitou života a motorickou výkonností. Nemá-li vyšetřující k dispozici analyzátor dýchacích plynů, lze uvedené biomarkery kardiorespirační kapacity se značnou přesností stanovit výpočtem podle regresních rovnic, vycházejících z maximálního dosaženého výkonu na ergometru.