Využití mentorství u mladých dospělých opouštějících ústavní a ochrannou výchovu při návratu do přirozeného sociálního prostředí

Cílem této studie je představit, jakým způsobem lze využít
koncept sociální opory u mladých dospělých opouštějících
ústavní a ochrannou výchovu pro usnadnění jejich návratu
do přirozeného sociálního prostředí. V úvodu práce je popsán
současný stav deinstitucionalizace péče o děti a mladistvé
v České republice. Následuje problematika tranzice, tedy období
samotného odchodu mladého dospělého zpět do přirozeného
sociálního prostředí. Tranzice představuje pro mladé dospělé
zvýšené nároky na jejich sociální fungování, což může vést
k sociálnímu selhání a v extrémních případech i k sociální exkluzi;
v této souvislosti se text opírá o typologii úspěšnosti tranzice
podle Mikea Steina. Dále se studie zabývá vymezením
a konceptualizací sociální opory a představuje 5D model sociální
opory doplněný o mentorský model mladistvých od Jean Rhodes.
Závěr textu se věnuje problematice mentorství s důrazem
na mentorství mladistvých a diskutuje, zda se mentorství
dá považovat za optimální druh sociální opory u mladých
dospělých v tranzici.