Emocionální inteligence a prosociální chování v dispozičním paradigmatu

Anotace: Tato studie stručně informuje o základních teoretických aspektech emocionální inteligence a prosociálního chování. Zaměřuje se na popis koncepce emocionální inteligence, kterou vypracoval K. V. Petrides, a na koncepci prosociální osobnosti, kterou navrhl L. A. Penner. Empirické šetření uvedené v této studii je replikací výzkumu, který v roce 2014 uskutečnili indičtí autoři L. K. Jena, P. Bhattacharya, L. Hati, D. Ghosh, D. a M. Panda, a to s určitými odlišnostmi. Cílem studie je ověřit, zda mezi rysovou emocionální inteligencí a prosociální osobností a jejími facetami existují významná pozitivní spojení a průkazné kauzální vztahy. Na rozdíl od plných verzí psychodiagnostických metod byly v tomto výzkumu administrovány pouze jejich krátké verze. V této studii byly využity 30 položková Baterie prosociální osobnosti a 30 položkový Dotazník rysové emocionální inteligence pro adolescenty a dospělé, a to nikoliv u souboru studentů technických oborů, jak tomu bylo v indické studii, ale u souboru studentů psychologie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity (N = 116). Výzkumné výsledky potvrdily řadu podobných spojení mezi dimenzemi rysové emocionální inteligence a dispozičními dimenzemi prosociálního chování u původní i domácí studie. V domácí studii se potvrdilo, že nejen studenti technických oborů, ale také studenti psychologie s vyšší úrovní rysové inteligence inklinují k vyšší úrovni prosociální osobnosti. V domácí studií bylo navíc zjištěno, že úroveň rysové emocionální inteligence signifikantně predikuje úroveň obou faktorů prosociální osobnosti, tj. empatie orientované na druhé či prospěšnosti. Tyto předběžné výsledky je potřebné validizovat dalším systematickým zkoumáním nejen u reprezentativních souborů, ale také u speciálních souborů respondentů, např. z pomáhajících profesí.