Klára Eliášková, Stanislav Štěpáník
Inovace výuky českého jazyka ve speciálněpedagogických souvislostech
Číslo: 1-2/2022
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: speciální pedagogika, didaktika českého jazyka, inkluzivní vyučovací a učební prostředí, komunikační nauka o českém jazyku,1 inovace, výuka
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Inkluze žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do většinového školského systému
patří k základním proudům českého školství a je plně v souladu se vzdělávací politikou České
republiky. Zřejmá nepřipravenost učitelů v běžných školách na tuto situaci však představuje pro
realizaci zmíněného cíle zásadní překážku. Zvlášť patrné je to v konkrétních vzdělávacích oborech,
kde pro zvládnutí inkluze v běžné školní realitě chybí specifi cky oborová podpora. Výjimkou v tomto
ohledu není ani vzdělávání v mateřském, tedy českém jazyce.
Příspěvek analyzuje potřeby učitelů češtiny ve vztahu k výuce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
a to především s ohledem na didaktickou rekonstrukci obsahu. Ukazuje se, že v případě
tradičního mluvnického vyučování je to o to těžší, že je potřeba proměnit nejen způsob didaktického
uchopení obsahu, ale obsah sám, a to s ohledem na specifi cké cíle výuky češtiny pro žáky se speciálními
vzdělávacími potřebami. Text ukazuje, že zmíněnou potřebu nejsou schopny saturovat speciálněpedagogické
intervence izolované v oboru speciální pedagogika, nýbrž že se musejí rozvíjet přímo
v oborové didaktice českého jazyka. Jedině tak totiž mohou být tyto intervence oborově adekvátní.
Zobrazit více »
patří k základním proudům českého školství a je plně v souladu se vzdělávací politikou České
republiky. Zřejmá nepřipravenost učitelů v běžných školách na tuto situaci však představuje pro
realizaci zmíněného cíle zásadní překážku. Zvlášť patrné je to v konkrétních vzdělávacích oborech,
kde pro zvládnutí inkluze v běžné školní realitě chybí specifi cky oborová podpora. Výjimkou v tomto
ohledu není ani vzdělávání v mateřském, tedy českém jazyce.
Příspěvek analyzuje potřeby učitelů češtiny ve vztahu k výuce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
a to především s ohledem na didaktickou rekonstrukci obsahu. Ukazuje se, že v případě
tradičního mluvnického vyučování je to o to těžší, že je potřeba proměnit nejen způsob didaktického
uchopení obsahu, ale obsah sám, a to s ohledem na specifi cké cíle výuky češtiny pro žáky se speciálními
vzdělávacími potřebami. Text ukazuje, že zmíněnou potřebu nejsou schopny saturovat speciálněpedagogické
intervence izolované v oboru speciální pedagogika, nýbrž že se musejí rozvíjet přímo
v oborové didaktice českého jazyka. Jedině tak totiž mohou být tyto intervence oborově adekvátní.