Tereza Valachovičová, Tereza Hradilová
Komparace možností vysokoškolského studia znakového jazyka v České republice, v Austrálii a na Novém Zélandu
Číslo: 1-2/2022
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: znakový jazyk, terciární vzdělávání, Austrálie, Nový Zéland
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Hlavním tématem příspěvku jsou možnosti vysokoškolského studia znakového jazyka
v České republice, v Austrálii a na Novém Zélandu. V textu jsou představeny všechny univerzity
a nabízené obory, přičemž důraz je kladen také na uvedení nejvýznamnějších rozdílů v organizaci
výuky. V úvodu jsou zmíněny důležité aspekty ovlivňující podobu terciárního vzdělávání v daných
státech, mezi něž můžeme zařadit např. historický vývoj edukace neslyšících, vznik a vývoj
znakových jazyků a národní legislativu, vzdělávání neslyšících v současnosti a vzdělávací systémy
České republiky, Austrálie a Nového Zélandu. Text je zaměřen především na rozdíly v národních
kvalifi kačních rámcích, kreditním systému, univerzitní nabídce a organizaci výuky u jednotlivých
oborů. Žádný z analyzovaných oborů neopomíná výklad jazykových, kulturních ani historických
charakteristik znakových jazyků a teoretická výuka je doplněna praxemi v různých institucích
a vzdělávacích zařízeních. Na základě těchto skutečností je možné konstatovat, že i přes rozdílnou
organizaci studia jsou porovnávané obory obsahově a rozsahově srovnatelné. Závěrem je představen
koncept studijní podpory peer learning, který není na českých univerzitách zatím zaveden.
Zobrazit více »
v České republice, v Austrálii a na Novém Zélandu. V textu jsou představeny všechny univerzity
a nabízené obory, přičemž důraz je kladen také na uvedení nejvýznamnějších rozdílů v organizaci
výuky. V úvodu jsou zmíněny důležité aspekty ovlivňující podobu terciárního vzdělávání v daných
státech, mezi něž můžeme zařadit např. historický vývoj edukace neslyšících, vznik a vývoj
znakových jazyků a národní legislativu, vzdělávání neslyšících v současnosti a vzdělávací systémy
České republiky, Austrálie a Nového Zélandu. Text je zaměřen především na rozdíly v národních
kvalifi kačních rámcích, kreditním systému, univerzitní nabídce a organizaci výuky u jednotlivých
oborů. Žádný z analyzovaných oborů neopomíná výklad jazykových, kulturních ani historických
charakteristik znakových jazyků a teoretická výuka je doplněna praxemi v různých institucích
a vzdělávacích zařízeních. Na základě těchto skutečností je možné konstatovat, že i přes rozdílnou
organizaci studia jsou porovnávané obory obsahově a rozsahově srovnatelné. Závěrem je představen
koncept studijní podpory peer learning, který není na českých univerzitách zatím zaveden.