Petr Fučík, Kateřina Sidiropulu Janků
Paradoxy a výzvy náhradní rodinné péče vykonávané příbuznými v sociálně vyloučené lokalitě
Číslo: 3/2019
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: každodennost, náhradní rodinná péče, nejlepší zájem dítěte, příbuzenství, reprodukce sociálního statusu, Romové, sociálně vyloučené lokality
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Text představuje fenomén náhradní rodinné péče (NRP) vykonávané příbuznými v sociálně
vyloučené lokalitě, a to jak z hlediska strukturálního (legislativní rámec a praxe sociální práce), tak
z hlediska žité zkušenosti pečujících osob. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Příbuzenská NRP má
nejasný společenský i legislativní status. Mísí se zde hlediska morální, ekonomická, socializační, i prevence
reprodukce sociálně-patologických vzorců jednání. Paradoxy, které současná situace generuje, jsou
vyústěním širších společenských změn, transformace rodinných vzorců a poklesu společenské solidarity.
Zviditelňují se ve zkušenostech respondentů ze sociálně vyloučené lokality. METODY: Kvalitativní
rozhovory s pečujícími příbuznými (ženami). Doplněním jsou dva rozhovory s OSPOD a účast
na pracovní skupině – diskusi s účastníky z řad zainteresovaných organizací. VÝSLEDKY: Rozhodování
mezi svěřením do pěstounské péče či péče jiné osoby je pro dotčené netransparentní a nepředvídatelné,
zdá se být zatíženo ideologickými rámci různých aktérů, včetně skryté diskriminace. Riziko opakování
nevhodných vzorců výchovy není důsledně podchyceno a institut péče jiné osoby nezahrnuje dostatečné
nástroje pro práci s příbuznými. Předpoklad o vhodnosti udržovat a posilovat vztah s biologickým
rodičem a na druhé straně formální bariéry pro setrvávání rodiče v domácnosti pěstounů způsobuje
v daných rodinách napětí. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Je třeba revidovat institut péče jiné
osoby a posílit specifickou péči věnovanou příbuzenským pěstounům.
Zobrazit více »
vyloučené lokalitě, a to jak z hlediska strukturálního (legislativní rámec a praxe sociální práce), tak
z hlediska žité zkušenosti pečujících osob. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Příbuzenská NRP má
nejasný společenský i legislativní status. Mísí se zde hlediska morální, ekonomická, socializační, i prevence
reprodukce sociálně-patologických vzorců jednání. Paradoxy, které současná situace generuje, jsou
vyústěním širších společenských změn, transformace rodinných vzorců a poklesu společenské solidarity.
Zviditelňují se ve zkušenostech respondentů ze sociálně vyloučené lokality. METODY: Kvalitativní
rozhovory s pečujícími příbuznými (ženami). Doplněním jsou dva rozhovory s OSPOD a účast
na pracovní skupině – diskusi s účastníky z řad zainteresovaných organizací. VÝSLEDKY: Rozhodování
mezi svěřením do pěstounské péče či péče jiné osoby je pro dotčené netransparentní a nepředvídatelné,
zdá se být zatíženo ideologickými rámci různých aktérů, včetně skryté diskriminace. Riziko opakování
nevhodných vzorců výchovy není důsledně podchyceno a institut péče jiné osoby nezahrnuje dostatečné
nástroje pro práci s příbuznými. Předpoklad o vhodnosti udržovat a posilovat vztah s biologickým
rodičem a na druhé straně formální bariéry pro setrvávání rodiče v domácnosti pěstounů způsobuje
v daných rodinách napětí. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Je třeba revidovat institut péče jiné
osoby a posílit specifickou péči věnovanou příbuzenským pěstounům.