Pravopisná chyba ve výuce češtiny na ZŠ

současných vysokoškolských studentů učitelství češtiny a zamýšlí se
nad možnými kořeny tohoto stavu. Jako jedna z příčin neutěšené situace
se rýsuje neujasněný a rozkolísaný postup při práci s chybou v hodinách
češtiny od nejnižších ročníků ZŠ. Zařazovaná učebnicová korekční cvičení,
v nichž mají žáci úmyslně ponechané chyby opravovat, aniž bývá přímo
v hodině dostatek času k systematickému objasnění či připomenutí každého
jevu (např. cestou aktivního spirálového opakování), jsou spíše ke škodě než
k užitku. Ještě větším problémem jsou cvičení obsahující kromě pravopisných
i další chyby (věcné, stylistické). Vznikající pravopisná znalost žáků mladšího
školního věku se při zařazování takového způsobu práce s chybou hned
od počáteční fáze výuky většinou jen rozkolísá a ani ve vyšších ročnících ZŠ
už není dost prostoru na její stabilizaci, opřenou o pohotové a uvědomělé
rozlišování jevů, v nichž se různorodé chyby v korekčních cvičeních vyskytly.
Příspěvek se zaobírá sondou provedenou ve školách u 70 žáků 7. ročníku,
kteří komplikované korekční cvičení řešili.