Paměťové praktiky

Design / metodologie / přístup – Informace o používaných metadatových praktikách byly shromažďovány v online dotazníkovém šetření a z obsahové analýzy metadatového vzorku. Do výzkumu se z celkem 20 oslovených relevantních institucí zapojily čtyři archivy, dvě knihovny, jedno muzeum a jedna výzkumná organizace.

Výsledky – Paměťové instituce budují své digitální sbírky/fondy na základě dvou odlišných variant moderní konceptu času. Ty se promítají jak v jejich odlišném poslání, tak v následné aplikaci metadatových praktik a standardů. Deterministická mechanická koncepce tvoří počítačový paměťový režim, transformativní koncepce formuje databázový paměťový režim. Standardy a pravidla pro popis zvukových dokumentů jsou stejně různorodé jako poslání paměťových institucí, lze za nimi však opět identifikovat jednu či druhou variantu koncepce času. Univerzální mezi institucemi je snaha uchovávat informace o provenienci. Rozšířené je uchovávání provenienčních informací původních fyzických nosičů zahrnujících zvláště identifikaci a základní popis, kontext týkající se specifických rysů záznamu je uchováván vzácněji. Autenticita digitálních dokumentů se příliš velké péči paměťových institucí netěší, samotný průběh procesu transformace digitálního dokumentu po digitalizaci je neevidovaný. Přesto, že paměťové instituce digitalizují fondy primárně pro výzkumné využití, nevytvářejí dostatečné podmínky pro kvalitní digitální výzkum.

Originalita / hodnota – Příspěvek upozorňuje na důležitost uchovávání provenienčních a kontextuálních informací o digitalizovaných zvukových dokumentech, které jsou stěžejní nejen pro potvrzení autenticity záznamu, ale také pro rekonstrukci historických událostí spojených s hudbou a zvukem a s formováním zvukového průmyslu u nás. Příspěvek také otevírá perspektivu teorie paměťových praktik, které v českém prostředí nebyly doposud představeny.