Muslimští šlechtici habsburské monarchie

evropských panovníků, což platilo i pro habsburskou monarchii. Během 17. století
byl ve všech zemích říše vytvořen základ symetrické soustavy elit vázaných primárně
na panovníka jako na hlavní a jednotící element. Již od dob reformace neudíleli
Habsburkové šlechtické tituly pouze katolíkům, ale jako panovníci Svaté říše římské
také dalším, na tomto územím povoleným konfesím. Roku 1789 byl nobilitován
dokonce první nepokřtěný žid. V případě muslimů byla ovšem situace zcela odlišná.
Až do anexe Bosny a Hercegoviny roku 1908 se v monarchii větší muslimská komunita
nenacházela a po tomto datu nemáme o nobilitacích muslimů doklady. Začlenění této
provincie do Rakousko-Uherska navíc neznamenalo, že se zde začaly udílet šlechtické
tituly jako v monarchii. Právě naopak: komplikované státoprávní postavení této provincie
vedlo k tomu, že až do rozpadu monarchie roku 1918 nebyly šlechtické tituly
rakousko-uherským obyvatelům s bosensko-hercegovinskou státní příslušností udíleny.
Zdá se, že jediným případem stavovského povýšení osoby muslimské víry je udělení
dědičného rytířského titulu s predikátem „von Vitina“ Mehmeda beje Kapetanoviće
Ljubušaka (1839–1902) 24. srpna 1883, ovšem bez toho, aby došlo ke zhotovení
listiny a udělení erbu. Navíc vzhledem k tomu, že Kapetanović byl nobilitován ještě
před anexí, šlo o udělení rakouského šlechtictví cizímu státnímu příslušníkovi, nikoli
obyvateli monarchie.