Adherence to therapy in patients with inflammatory bowel disease on subcutaneous biologic therapy

Martin Kolář, Milan Lukáš

Adherence to therapy in patients with inflammatory bowel disease on subcutaneous biologic therapy

Číslo: 6/2024
Periodikum: Gastroenterologie a hepatologie
DOI: 10.48095/ccgh2024483

Klíčová slova: idiopatické střevní záněty, biologická léčba, adherence, medication possession ratio

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Úvod: Nonadherence je problémem v léčbě chronických onemocnění včetně idiopatických střevních zánětů (IBD) a dle literatury je adherence nedostatečná u čtvrtiny pacientů. Důsledkem je riziko selhání terapie a relapsu nemoci. Nonadherence představuje významný faktor v případě domácí aplikace podkožní biologické léčby (BL). Cílem práce je hodnocení adherence konvenčně sledovaných IBD pacientů s podkožní formou BL ve srovnání s využitím monitoringu telemedicínskými prostředky. Metodika: K hodnocení adherence bylo využito retrospektivních údajů jednoho IBD centra o četnosti návštěv a vydané medikaci u pacientů s výpočtem metriky medication possession ratio (MPR). Byla porovnána kohorta pacientů vedených na platformě IBD Asistent s aktivním zasílám upozornění na nutnost aplikace, s kontrolní skupinou, kterou představovali konvenčně sledovaní IBD pacienti srovnatelní podle typu léčby, diagnózy, pohlaví a věku. Sekundárním parametrem bylo sledování sérových hladin léčiva v subpopulaci pacientů s adalimumabem. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 69 pacientů s podkožní BL aktivních v období od července 2022 do července 2023 na platformě IBD Asistent. K této skupině byla v poměru 2: 1 přiřazena kontrolní skupina 138 konvenčně sledovaných pacientů. Průměrný věk pacientů byl 40,6 ± 11,1 let; 43,5 % mužů. Crohnova nemoc byla diagnostikována u 83,1 % pacientů. Adalimumabem bylo léčeno 91,3 % pacientů, 7,2 % nemocných mělo podkožně aplikovaný vedolizumab a 1,5 % pacientů dostávalo golimumab. Medián sledování činil 517 dní. Adherence hodnocená MPR byla vysoká v telemedicínské i konvenční skupině (0,960 ± 0,084 vs. 0,967 ± 0,094; p = 0,6123). Podíl neadherentních pacientů s MPR < 0,86 činil 8,8 % a 8,0 % (p = ns). V celém souboru byla adherence signifikantně nižší u žen a tendence k vyšší adherenci u pacientů s ulcerózní kolitidou. Věk pacientů nehrál roli. U pacientů s nízkými hladinami adalimumabu byl výrazně vyšší podíl nonadherentních pacientů (36,8 vs. 4,9 %; p = 0,0002). Závěr: Přestože celková adherence k aplikaci podkožní BL je relativně vysoká a nezávislá na způsobu sledování pacientů, lze hodnocením MPR pomoci identifikovat rizikové skupiny pacientů. Nízké hladiny léčiva (adalimumabu) jsou ve třetině případů důsledkem nonadherence.