Odpor učitelů vůči změnám ve škole a ve školství

reforem až po změny na úrovni konkrétní školy) se u části učitelů zpravidla setkává s výhradami.
Studie akcentuje psychologický pohled na odpor učitelů ke změnám ve škole a ve školství.
Je strukturována do pěti částí. První část přibližuje různá chápání pojmu změna ve školském
kontextu. Druhá část studie charakterizuje obtíže, které jsou spojeny s defi nováním a interpretováním
pojmu odpor učitelů vůči změně. Upozorňuje, že kritické postoje učitelů vůči změnám
nelze ztotožňovat s úplnou negací změny. Nejen, že postoje a jednání učitelů bývají spíše ambivalentní
a mění se v čase, ale mívají i pozitivní funkci: udržují stabilitu systému, brání povrchním,
nedomyšleným změnám a nekriticky přijímaným inovacím. Pokud jim vedení naslouchá, mohou
iniciovat debatu, která půjde do hloubky a může přinést podněty na vylepšení původní podoby
změny. Seriózně koncipovaný odpor vůči změně může změnit změnu k lepšímu. Třetí část studie
shrnuje současné poznatky o faktorech, které změny ve školství podporují a o faktorech, které
změnám brání. Čtvrtá část se soustřeďuje na metody, jimiž lze míru odporu učitelů ke změně diagnostikovat.
Prezentuje základní údaje o používaných dotaznících, o kvalitativních přístupech
a o smíšených výzkumech. Závěrečná část se zamýšlí nad tím, čím se odpor učitelů vůči změnám
ve škole a ve školství pravděpodobně liší od odporu pracovníků v jiných institucích a v jiných resortech.
Připomíná, že existují rozdíly v podobě a fungování školství i mezi zeměmi s obdobnými
sociokulturními podmínkami.