Zdeňka Kozáková, Petra Hermanová
Znalosti a zkušenosti žáků s lehkým mentálním postižením v oblasti sexuality a sexuální výchovy
Číslo: 1-2/2021
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: sexualita, sexuální výchova, žák s mentálním postižením, pedagogický pracovník, základní škola
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Článek prezentuje vybrané výsledky výzkumu, který byl věnován sexualitě a sexuální
výchově žáků s mentálním postižením. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou znalosti a zkušenosti
žáků s lehkým mentálním postižením v oblasti sexuality a nakolik je sexuální výchova zařazena
do výuky ve škole. Hlavní výzkumnou metodou bylo polostrukturované interview s pedagogickými
pracovníky a s žáky s lehkým mentálním postižením. Doplňkovou metodou byl strukturovaný
dotazník.
Výsledky výzkumu poukazují na značnou nevyváženost a na nedostatky ve znalostech žáků s lehkým
mentálním postižením v oblasti sexuality a zároveň na jejich zájem se danou oblastí více
zabývat. Z výzkumu vyplynulo, že žáci se tématům sexuální výchovy věnovali ve škole poměrně
málo a informace, které získali, nejsou dostatečné. Pedagogové i žáci uvádí, že by měla být sexuální
výchově ve škole věnována větší pozornost a že témata sexuality by měla být zařazována do výuky
častěji. A to především u žáků s lehkým mentálním postižením, kterým v posledních letech ubyla
výuka praktických předmětů. V rámci těchto předmětů býval dostatečný prostor i pro řešení obdobných
témat, jako je sexuální výchova. Odlišná je situace na ZŠ speciální, kde se všichni pracovníci
shodli, že u žáků se středním a s těžkým mentálním postižením jsou témata sexuální výchovy
zastoupena adekvátně a je na ně dostatek času i prostoru.
Záměrem článku je snaha přispět do mozaiky poznání dané oblasti a poukázat na to, že vztahové
a sexuální potřeby jsou součástí života každého člověka. Sexuální výchova je proto důležitou komponentou
přípravy na budoucí život i u žáků s mentálním postižením.
Zobrazit více »
výchově žáků s mentálním postižením. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou znalosti a zkušenosti
žáků s lehkým mentálním postižením v oblasti sexuality a nakolik je sexuální výchova zařazena
do výuky ve škole. Hlavní výzkumnou metodou bylo polostrukturované interview s pedagogickými
pracovníky a s žáky s lehkým mentálním postižením. Doplňkovou metodou byl strukturovaný
dotazník.
Výsledky výzkumu poukazují na značnou nevyváženost a na nedostatky ve znalostech žáků s lehkým
mentálním postižením v oblasti sexuality a zároveň na jejich zájem se danou oblastí více
zabývat. Z výzkumu vyplynulo, že žáci se tématům sexuální výchovy věnovali ve škole poměrně
málo a informace, které získali, nejsou dostatečné. Pedagogové i žáci uvádí, že by měla být sexuální
výchově ve škole věnována větší pozornost a že témata sexuality by měla být zařazována do výuky
častěji. A to především u žáků s lehkým mentálním postižením, kterým v posledních letech ubyla
výuka praktických předmětů. V rámci těchto předmětů býval dostatečný prostor i pro řešení obdobných
témat, jako je sexuální výchova. Odlišná je situace na ZŠ speciální, kde se všichni pracovníci
shodli, že u žáků se středním a s těžkým mentálním postižením jsou témata sexuální výchovy
zastoupena adekvátně a je na ně dostatek času i prostoru.
Záměrem článku je snaha přispět do mozaiky poznání dané oblasti a poukázat na to, že vztahové
a sexuální potřeby jsou součástí života každého člověka. Sexuální výchova je proto důležitou komponentou
přípravy na budoucí život i u žáků s mentálním postižením.