Anotace:
Cílem studie bylo popsat souvislosti psychické adaptace dvanáctiletých až osmnáctiletých španělských adolescentů (N = 456, M = 14.61; SD = 0.53; 56 % dívek) pomocí modelu rodinných procesů. Byly administrovány sebeposuzovací škály měřící vnímání rodičovského konfliktu (zkrácená verze metody Children’s Perception of Interparental Conflict Scale), internalizované a externalizované chování (Youth Self Report) a rodičovské chování (Child’s Reports of Parental Behavior Inventory). Model vycházející z teorie rodinného systému byl ověřován prostřednictvím strukturního modelu (SEM). Bylo zjištěno, že v jednoduchém strukturním modelu je adolescenty vnímaná hostilita a tvrdé trestání u obou rodičů částečným mediátorem vztahu mezi rodičovským konfliktem a internalizovaným, ale i externalizovaným chováním adolescentů. Dále bylo v rámci jednoduchého modelu zjištěno, že vnímaná rodičovská opora a otevřená komunikace částečně zmírňuje dopad rodičovského konfliktu na internalizované a externalizované chování. Při ověřování komplexního strukturního modelu však již nebyla nalezena podpora pro mediaci vztahu mezi rodičovským konfliktem a adaptací adolescentů prostřednictvím rodičovského chování. Výsledky tak nejsou v souladu s tzv. hypotézou přelévání, ale spíše ukazují spíše na vzájemnou souvislost rodičovského chování a konfliktu mezi rodiči, které pak hrají významnou roli v míře adaptace adolescentů.