Přesunutí participativního plánování v městském prostoru do online prostředí jako důsledek koronavirové krize

participativní plánování v městském prostoru a perspektivou (marginalizované skupiny) osob
bez domova reflektovat jejich zapojení a z uvedeného stanovit implikace pro sociální práci.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Participativní plánování v městském prostoru je jednou
z možností, jak dát marginalizovaným skupinám hlas a směřovat k jejich zplnomocnění.
Marginalizované skupiny obyvatel, v našem případě lidé bez domova z azylových domů, jsou
však z participativního plánování v městském prostoru vylučováni, a to nejen v podobě digitální
exkluze. METODY: Technikou zisku dat v rámci participativního plánování v městském prostoru
byl online photovoice, metodou reflexe této techniky byla fokusní skupina s lidmi z azylového
domu přilehlého k lokalitě, na níž byl online photovoice zaměřen. VÝSLEDKY: V rámci kódování
byly vytvořeny čtyři kategorie témat vztažených k městskému prostoru a k nim náležející bariéry
zapojení marginalizované cílové skupiny osob bez domova žijících v azylovém domě. IMPLIKACE
PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Implikací pro sociální práci je posílení uplatňování antiopresivního
přístupu jako nástroje snižování (digitální) exkluze.