Supervize jako nástroj v prevenci syndromu vyhoření

vyhoření, včetně orientace na rizikové skupiny lidí, které nejčastěji syndrom vyhoření postihuje.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Každý pracovník, především pak pracovník v pomáhajících
profesích by měl být informován o stresu a o procesu vyhoření, aby se naučil rozeznat příznaky
psychického vyčerpání a účinně se tomuto syndromu bránil včasným preventivním opatřením,
v našem případě supervizí. METODY: Pro zodpovězení otázky byla zvolena kvalitativní výzkumná
strategie (dotazování, analýza dokumentů) s cílem porozumět lidskému chování z hlediska dané
problematiky. Konkrétně tedy byl použit stratifikovaný záměrný výběr. Využita byla technika
polostrukturovaného rozhovoru a sekundární analýza dat. Poté následovalo kódování dat
a vyhodnocení. VÝSLEDKY: Z provedeného výzkumu vyplynulo, že všichni sociální pracovníci
se snaží předcházet vzniku syndromu vyhoření. Ať už ti, u kterých se syndrom objevil, ale také ti,
kteří se se syndromem vyhoření ještě nesetkali. Využití supervize přijímají jako účinný nástroj pro
podporu a prevenci syndromu vyhoření. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Závěry práce
přispívají současné diskusi o nutnosti a vlivu supervize u sociálních pracovníků. Nejčastější metody
a techniky prevence příznaků syndromu vyhoření, které terénní sociální pracovníci využívají.