Jana Havlíková
Zdroje znalostí využívané sociálními pracovníky při jejich každodenní práci s klienty
Číslo: 5/2020
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: znalosti, sociální práce, profesionalismus, kvalitativní a kvantitativní metodologie, Česká republika
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Text přináší odpovědi na otázku „Jaké zdroje znalostí uvádějí sociální pracovníci, že využívají
při každodenní přímé práci s klienty?“. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Téma významu a role
specifických znalostí diskutujeme v kontextu profesionality v sociální práci. METODY: Stať je
založena na datech získaných kombinací kvalitativní a kvantitativní metodologie, konktrétně
polostrukturovaných rozhovorů (N = 15) následovaných online dotazníkovým šetřením (N =
729). Respondenty vždy byli sociální pracovníci působící napříč organizačními prostředími
a oblastmi sociální ochrany. VÝSLEDKY: Induktivní analýzou kvalitativních dat jsme vymezili
6 typů sociálních pracovníků: sociální pracovníci, kteří svou každodenní přímou práci s klienty
opírají především o 1. Reflexi a sebereflexi, 2. Praxi a zkušenost, 3. Vlastní přesvědčení o správnosti
zvoleného jednání, 4. Metody sociální práce, 5. Komunikační techniky, 6. Vnitřní metodiky/
směrnice organizace, případně zákony. Výsledky dotazníkového šetření pak ukázaly, že v praxi jsou
přítomny všechny tyto typy, nicméně „Praxe a zkušenost“ dominuje. Důraz na jednotlivé zdroje
znalostí se v určité míře lišil dle segmentu sociální ochrany, v němž sociální pracovníci působili.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Naše zjištění lze uplatnit v oblasti kvalifikačního
a celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků v organizacích i na národní úrovni. Především
však mohou sloužit samotným sociálním pracovníkům k reflektování jejich vlastního vztahu
k využívání specifických znalostí při každodenní práci s klienty.
Zobrazit více »
při každodenní přímé práci s klienty?“. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Téma významu a role
specifických znalostí diskutujeme v kontextu profesionality v sociální práci. METODY: Stať je
založena na datech získaných kombinací kvalitativní a kvantitativní metodologie, konktrétně
polostrukturovaných rozhovorů (N = 15) následovaných online dotazníkovým šetřením (N =
729). Respondenty vždy byli sociální pracovníci působící napříč organizačními prostředími
a oblastmi sociální ochrany. VÝSLEDKY: Induktivní analýzou kvalitativních dat jsme vymezili
6 typů sociálních pracovníků: sociální pracovníci, kteří svou každodenní přímou práci s klienty
opírají především o 1. Reflexi a sebereflexi, 2. Praxi a zkušenost, 3. Vlastní přesvědčení o správnosti
zvoleného jednání, 4. Metody sociální práce, 5. Komunikační techniky, 6. Vnitřní metodiky/
směrnice organizace, případně zákony. Výsledky dotazníkového šetření pak ukázaly, že v praxi jsou
přítomny všechny tyto typy, nicméně „Praxe a zkušenost“ dominuje. Důraz na jednotlivé zdroje
znalostí se v určité míře lišil dle segmentu sociální ochrany, v němž sociální pracovníci působili.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Naše zjištění lze uplatnit v oblasti kvalifikačního
a celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků v organizacích i na národní úrovni. Především
však mohou sloužit samotným sociálním pracovníkům k reflektování jejich vlastního vztahu
k využívání specifických znalostí při každodenní práci s klienty.