Abúzus alkoholu pečujících osob jako rizikový faktor smrti dětí do pěti let

sociálněpatologickým jevem, který snižuje kvalitu této péče.
V kombinaci s dalšími sociálními rizikovými faktory vzniká
sociální prostředí, které je nevhodné pro výchovu dítěte.
Problémové užívání alkoholu se ale neodráží jen v kvalitě
výchovy, ale rizikovost tohoto chování může být pro dítě
fatální, neboť je významným rizikovým faktorem úmrtí dítěte.
Validní a reliabilní data o prevalenci smrti dětí, která byla
dána do přímé souvislosti s užitím alkoholu, by mohla pomoct
naplnit jeden z cílů sociální pedagogiky, kterým je efektivně
nastavit systém prevence. Cílem příspěvku je na základě
retrospektivní analýzy (za 10 let, tj. 2008–2017) policejních
statistik kriminality páchané na dětech otevřít debatu
o validitě dat referujících o prevalenci smrti dítěte, která je
dávána do přímé souvislosti s požitím alkoholu jeho
pečovatelem. Tyto případy souvislosti užití alkoholu jsou
uváděné v kontextu případů, kdy tato souvislost sledována
nebyla. Výzkumný soubor tvoří data extrahovaná
ze statistických přehledů kriminality. Data byla zpracována
metodou sekundární statistické analýzy dat. Ve sledovaném
období bylo PČR registrováno 197 trestných činů (skutků),
kdy objektem napadení (obětí) bylo dítě ve věku 0–5 let, které
následkem tohoto protiprávního jednání zemřelo (n = 189).
Předmětné trestné činnosti se dopustilo celkem 151 známých
pachatelů, z toho 52 mužů a 99 žen. Bylo usmrceno celkem
113 chlapců a 76 dívek. Z analýzy dat vyplývá, že pouhých
6 pachatelů spáchalo trestný čin pod vlivem návykové látky,
z toho pouze u 5 pachatelů byl zjištěn vliv alkoholu.
Lze důvodně předpokládat, že některá protiprávní jednání
mohou vykazovat jistou míru latence. Příspěvek diskutuje
validitu zjištěných dat.