Zbyněk Němec
Postoje pedagogů základních škol ke konceptu inkluzivního vzdělávání
Číslo: 3/2018
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: inkluze; společné vzdělávání; postoj; pedagogický pracovník; základní škola, inclusion; inclusive education; attitude; teaching staff ; elementary school
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Zavádění modelu inkluzivního vzdělávání je jedním ze stěžejních témat současného českého
školství, v praxi ale prosazování systému společného vzdělávání žáků často naráží na rozdílné
názory pedagogů. Popisovaná studie proto mapuje postoje k fenoménu inkluze mezi 174 pedagogickými
pracovníky ze šesti základních škol středočeského regionu. Data zpracovaná ve výzkumu
byla získána z textů vytvořených pedagogy v rámci workshopů zaměřených na problematiku inkluzivního
vzdělávání. V celkovém hodnocení fenoménu inkluze mezi účastníky mírně převážily
postoje negativní: ve sledovaném vzorku 100 pedagogů s inkluzivním vzdělávání nesouhlasilo,
66 účastníků se společným vzděláváním souhlasilo a zbývajících osm pedagogů se nepřihlásilo ani
k souhlasu, ani k nesouhlasu. Jako pozitiva inkluzivního vzdělávání účastníci uváděli to, že se žáci
speciálními vzdělávacími potřebami učí žít v běžném kolektivu a překonávat přirozené překážky,
ale i to, že se ostatní žáci učí solidaritě, empatii a vzájemné spolupráci. Odpůrci inkluze naopak
zdůrazňovali, že žákům se speciálními vzdělávacími potřebami by bylo lépe ve speciálním školství
a že přítomnost těchto žáků vede ke zpomalení tempa vyučování a snížení standardu výuky. Dále
také zmiňovali příliš velké nároky kladené na nedostatečně připravené učitele a celkovou nepřipravenost
systému s akcentem na příliš vysoké počty žáků ve třídách. Výsledky šetření jasně ukazují
na potřebu dalšího vzdělávání pedagogů ve prospěch jejich přijetí koncepce inkluzivní edukace.
Zobrazit více »
školství, v praxi ale prosazování systému společného vzdělávání žáků často naráží na rozdílné
názory pedagogů. Popisovaná studie proto mapuje postoje k fenoménu inkluze mezi 174 pedagogickými
pracovníky ze šesti základních škol středočeského regionu. Data zpracovaná ve výzkumu
byla získána z textů vytvořených pedagogy v rámci workshopů zaměřených na problematiku inkluzivního
vzdělávání. V celkovém hodnocení fenoménu inkluze mezi účastníky mírně převážily
postoje negativní: ve sledovaném vzorku 100 pedagogů s inkluzivním vzdělávání nesouhlasilo,
66 účastníků se společným vzděláváním souhlasilo a zbývajících osm pedagogů se nepřihlásilo ani
k souhlasu, ani k nesouhlasu. Jako pozitiva inkluzivního vzdělávání účastníci uváděli to, že se žáci
speciálními vzdělávacími potřebami učí žít v běžném kolektivu a překonávat přirozené překážky,
ale i to, že se ostatní žáci učí solidaritě, empatii a vzájemné spolupráci. Odpůrci inkluze naopak
zdůrazňovali, že žákům se speciálními vzdělávacími potřebami by bylo lépe ve speciálním školství
a že přítomnost těchto žáků vede ke zpomalení tempa vyučování a snížení standardu výuky. Dále
také zmiňovali příliš velké nároky kladené na nedostatečně připravené učitele a celkovou nepřipravenost
systému s akcentem na příliš vysoké počty žáků ve třídách. Výsledky šetření jasně ukazují
na potřebu dalšího vzdělávání pedagogů ve prospěch jejich přijetí koncepce inkluzivní edukace.