Pohybové aktivity 11-15letých dětí s onkologickým onemocněním

Tomáš Vyhlídal, Ondřej Ješina, Kateřina Holická

Pohybové aktivity 11-15letých dětí s onkologickým onemocněním

Číslo: 2/2016
Periodikum: Tělesná kultura
DOI: 10.5507/tk.2015.018

Klíčová slova: lifestyle, adapted physical activity, health, long-term disease, životní styl, Přizpůsobená fyzická aktivita, zdraví, dlouhodobá nemoc

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Východiska: Již o roku 1993 se Česká a Slovenská republika, spolu s dalšími zeměmi z Evropy a Severní Ameriky, účastní v pravidelných 4letých intervalech mezinárodního projektu HBSC (The Health Behavior in School-aged Children; pro naše účely disHBSC - myšleno "with disability"). Hlavními cíli této výzkumné studie je zjistit determinanty ovlivňující zdraví a životní styl žáků a komparovat výsledky na mezinárodní úrovni. Až do roku 2013 se ovšem výzkumného šetření nemohly zůčastnit děti se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním (byly z výzkumu vyjmuti). Na základě iniciativy WHO byly v rámci těchto kategorií do šetření zahrnuty také děti s onkologickým onemocněním. Ve snaze začlenit i tuto cílovou skupinu byla vytvořena nová studie disHBSC, která si klade za cíl prohloubit znalosti o zdraví a se zdravím souvisejícím chováním této cílové skupiny.

Cíl: Cílem výzkumného šetření je zjistit vybrané determinanty ovlivňující účast dětí s onkologickým onemocněním ve věku 11-15 let v pohybových aktivitách. Dílčím cílem je zjistit jejich sebehodnocení a aspirační úroveň, která s realizací pohybových aktivit bezprostředně souvisí.

Metodika: K výzkumnému šetření byla použita pilotní verze dotazníkového protokolu disHBSC. Tato pilotní verze je odvozena z dotazníkového protokolu, který byl použit v roce 2010 a vycházel z mezinárodní verze dotazníku HBSC. Pilotní verze dotazníku obsahovala 41 otázek, které jsou rozděleny do několika tematických okruhů - základní sociodemografické ukazatele a specifické oblasti chování (které mají významný vztah k tělesnému a duševnímu zdraví dětí) - zdraví, stravovací návyky, pohybová aktivita a volný čas, užívání návykových látek, sebehodnocení a aspirace, religiozita, násilí, škola, rodina a vrstevníci. Do výzkumného šetření nebyly zařazeny děti s přidruženým postižením typu amputace, zrakové postižení apod. S ohledem na principy "lékařského tajemství" a nemožnosti přístupu k podrobným lékařským zprávám, není možné dále skupiny dětí strukturovat dle konkrétního typu onemocnění, způsobu a délky léčby.

Výsledky: Z výzkumného šetření vyplývá, že děti s onkologickým onemocněním přisuzují pohybovým aktivitám pozitivní význam a vnímají je jako prostředek, který vede ke zlepšení jejich zdraví. Z tématického bloku "Sebehodnocení a aspirace" je patrné, že většina dětí hodnotí pozitivně své další možnosti vzdělávání. Jsou motivované ke svému dalšímu kariérnímu růstu. Hodnotí také kladně své dovednosti, které u nich mohou obdivovat druzí.

Závěry: Přestože děti s onkologickým onemocněním přisuzují pohybové aktivitě pozitivní vliv, nedosahují doporučení Evropské unie pro pohybovou aktivitu. K evropskému doporučení se přibližuje pouhá jedna šestina chlapců a sotva jedna třetina dívek.