Agnieszka Zogata-Kusz, Pavel Navrátil, Tatiana Matulayová
Politická praxe – výzva pro české vzdělavatele v sociální práci
Číslo: 6/2022
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: politická praxe, policy advocacy, prosazování práv, politická angažovanost, makropraxe, reformní paradigma, vzdělávání
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Politická praxe je neoddělitelnou součástí sociální práce jako specifické pomáhající profese,
nicméně v českém kontextu se tato oblast jeví méně etablovaná. Cílem studie je zodpovědět otázky:
Zda považují sociální pracovníci politickou praxi za součást své profese, zda se zapojují do ovlivňování
systémových změn, a pokud ne, tak z jakých důvodů.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Na otázku politické praxe je nahlíženo z hlediska globální
definice sociální práce a teorií blízkých reformnímu paradigmatu. METODY: Design studie se
opírá o kvantitativní strategii. Pro její účely byla zvolena explorativní metoda a sběr dat byl proveden
prostřednictvím dotazníku, který byl respondentům dostupný elektronicky (metoda CAWI).
Celkově jsme získali 689 platných dotazníků. VÝSLEDKY: Nejpodstatnějším zjištěním je, že až
65 % sociálních pracovníků se v posledních pěti letech nezapojovalo do ovlivňování systémových
změn a až 40 % z nich jako hlavní příčinu uvedlo, že nemají dostatečné znalosti a dovednosti
ohledně toho, jak se zapojit. Zjištění výzkumu jsou diskutována v kontextu údajů OECD ohledně
pocitu vnitřní a vnější politické efektivity Čechů. Ty dávají prostor pro určitý optimismus ve
věci politické praxe v české sociální práci. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Zjištění
dovolují formulovat několik výzev pro vzdělávání v sociální práci. Nejdůležitějším doporučením
pro vzdělavatele je rozvíjet profesní způsobilosti studentů, které jim umožní aktivně se zapojit do
politické praxe.
Zobrazit více »
nicméně v českém kontextu se tato oblast jeví méně etablovaná. Cílem studie je zodpovědět otázky:
Zda považují sociální pracovníci politickou praxi za součást své profese, zda se zapojují do ovlivňování
systémových změn, a pokud ne, tak z jakých důvodů.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Na otázku politické praxe je nahlíženo z hlediska globální
definice sociální práce a teorií blízkých reformnímu paradigmatu. METODY: Design studie se
opírá o kvantitativní strategii. Pro její účely byla zvolena explorativní metoda a sběr dat byl proveden
prostřednictvím dotazníku, který byl respondentům dostupný elektronicky (metoda CAWI).
Celkově jsme získali 689 platných dotazníků. VÝSLEDKY: Nejpodstatnějším zjištěním je, že až
65 % sociálních pracovníků se v posledních pěti letech nezapojovalo do ovlivňování systémových
změn a až 40 % z nich jako hlavní příčinu uvedlo, že nemají dostatečné znalosti a dovednosti
ohledně toho, jak se zapojit. Zjištění výzkumu jsou diskutována v kontextu údajů OECD ohledně
pocitu vnitřní a vnější politické efektivity Čechů. Ty dávají prostor pro určitý optimismus ve
věci politické praxe v české sociální práci. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Zjištění
dovolují formulovat několik výzev pro vzdělávání v sociální práci. Nejdůležitějším doporučením
pro vzdělavatele je rozvíjet profesní způsobilosti studentů, které jim umožní aktivně se zapojit do
politické praxe.