Čtvrtživotní krize, její výskyt a prediktory u českých mladých dospělých

velmi málo prozkoumanou. Studie navazuje na model čtvrtživotní krize O. C. Robinsona.
Cílem bylo prozkoumat výskyt čtvrtživotní krize a její prediktory u českých mladých lidí.
Soubor tvořilo 393 lidí ve věku 21–30 let (M = 24,87 let; SD = 2,63; 71 mužů (18 %) a 322 žen
(82 %), u kterých bylo zjišťováno prožívání čtvrtživotní krize (CSQ-9; Petrov, Robinson,
& Malinowski, 2019), sociální opora (MOS; Sherbourne & Steward, 1991), finanční spokojenost (DŽS; Fahrenberg, Myrtek, Shumacher, & Brähler, 2000) a strategie zvládání přechodu z adolescence do dospělosti (CSI -short; Tobin, 1995). Čtvrtživotní krizi prožívalo
50,7 %; částečnou krizi prožívalo 26,3 % a krizi neprožívalo 23 % respondentů. Ženy prožívaly čtvrtživotní krizi častěji než muži; u vysokoškolsky vzdělaných pracujících lidí dosahovala nižší úrovně než u studujících (bez ohledu na vzdělání) a středoškolsky vzdělaných
pracujících lidí. Výskyt čtvrtživotní krize u českých mladých lidí je podobný jako v dalších
zemích, kde se čtvrtživotní krize již zkoumá. Mezi významné prediktory výskytu čtvrtživotní krize patřila nízká sociální opora a finanční spokojenost a větší využívání strategií
zaměřených na emoce při zvládání přechodu z adolescence do dospělosti. Významným
prediktorem byl i nižší věk, což odpovídá dvoufázovému průběhu čtvrtživotní krize.