Blanka Kissová, Romana Lukášová, Daniel Topinka
Institucionální pomoc v oblasti domácího násilí z perspektivy obětí domácího násilí v partnerském vztahu
Číslo: 2/2018
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: domácí násilí, osoby ohrožené, osoby ohrožující, intervenční centrum, institucionální pomoc, neformální pomoc
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Text pojmenovává bariéry osob ohrožených domácím násilím a zabývá se možnostmi
a limity odborné pomoci. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Faktorů, které konzervují násilné
vztahy a neumožňují obětem je přerušit, je celá řada. Domácí násilí není jednostranným aktem.
METODY: Kvalitativní výzkum se zaměřil na pojetí domácího násilí z pohledu ohrožené
osoby. Využita byla situační analýza A. E. Clarke (2005), reformulovaná zakotvená teorie, pro
lepší porozumění jednotlivým vrstvám pomoci. Analyzováno bylo šest desítek kvalitativních
polostrukturovaných rozhovorů. VÝSLEDKY: Přetrvává řada mýtů. Domácí násilí tak může být
považováno nezřídka za přijatelnou normu, která se v nějaké podobě ve vztahu prostě vyskytuje,
popřípadě může být považováno osobou ohroženou za vlastní selhání. Kromě toho existuje celá
řada dalších vnitřních i vnějších bariér a faktorů, díky nimž osoba ohrožená dlouhodobě zůstává
v situaci domácího násilí. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Sociální práce se zaměřuje
na konkrétní životní situaci, ale dopady násilí jsou dlouhodobé. Je pak nezbytné pojímat domácí násilí jako fenomén celospolečenský, který se netýká jen osoby ohrožené, ale i osoby ohrožující, dětí
v domácnosti a jejich blízkého okolí.
Zobrazit více »
a limity odborné pomoci. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Faktorů, které konzervují násilné
vztahy a neumožňují obětem je přerušit, je celá řada. Domácí násilí není jednostranným aktem.
METODY: Kvalitativní výzkum se zaměřil na pojetí domácího násilí z pohledu ohrožené
osoby. Využita byla situační analýza A. E. Clarke (2005), reformulovaná zakotvená teorie, pro
lepší porozumění jednotlivým vrstvám pomoci. Analyzováno bylo šest desítek kvalitativních
polostrukturovaných rozhovorů. VÝSLEDKY: Přetrvává řada mýtů. Domácí násilí tak může být
považováno nezřídka za přijatelnou normu, která se v nějaké podobě ve vztahu prostě vyskytuje,
popřípadě může být považováno osobou ohroženou za vlastní selhání. Kromě toho existuje celá
řada dalších vnitřních i vnějších bariér a faktorů, díky nimž osoba ohrožená dlouhodobě zůstává
v situaci domácího násilí. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Sociální práce se zaměřuje
na konkrétní životní situaci, ale dopady násilí jsou dlouhodobé. Je pak nezbytné pojímat domácí násilí jako fenomén celospolečenský, který se netýká jen osoby ohrožené, ale i osoby ohrožující, dětí
v domácnosti a jejich blízkého okolí.