Klára Šedá, Monika Mužáková
Osamostatňování člověka s mentálním postižením v kontextu plánování budoucnosti
Číslo: 1/2020
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: osamostatňování, plánování budoucnosti, člověk s mentálním postižením, existenciální potřeby, dospívání, speciální potřeby, bariéry
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Ačkoli se jedná o velmi závažné téma, osamostatňování osob s mentálním postižením doposud
není věnována dostatečná pozornost a utváření uceleného systému podpory je v České republice
stále na začátku. Následující článek má ambici přiblížit (ne)připravenost rodičů dospívajících potomků
s mentálním postižením pomoci jim opustit domov a pokusit se odhalit některé z bariér, které mohou
v tomto procesu bránit. V této souvislosti budou identifi kovány nejdůležitější oblasti, na jejichž
základě je možno lépe pochopit vztah rodiče a dítěte, resp. mladého člověka s mentálním postižením,
na prahu jeho dospělosti. Na vzájemné interakce bude nahlíženo jak z perspektivy rodičů potomka se
zdravotním postižením, tak existenčních i existenciálních potřeb jejich dospívajících dětí s mentálním
postižením. Zjistit, jak podpořit tyto rodiče při zvládání jejich rodičovské role v této náročné životní
situaci, by v budoucnosti mohlo pomoci nastavit systém formálních i neformálních podpor pro rodiče
i jejich potomky při osamostatňování v podmínkách inkluzivní společnosti. Cílem článku je na základě
zjištění nejnovějších výzkumů znovu připomenout důležitost plánování budoucnosti v rodinách
se členem s mentálním postižením a jako podstatný předpoklad co nejhodnotnějších životů jedinců
s mentálním postižením vyzdvihnout jejich včasné osamostatňování.
Zobrazit více »
není věnována dostatečná pozornost a utváření uceleného systému podpory je v České republice
stále na začátku. Následující článek má ambici přiblížit (ne)připravenost rodičů dospívajících potomků
s mentálním postižením pomoci jim opustit domov a pokusit se odhalit některé z bariér, které mohou
v tomto procesu bránit. V této souvislosti budou identifi kovány nejdůležitější oblasti, na jejichž
základě je možno lépe pochopit vztah rodiče a dítěte, resp. mladého člověka s mentálním postižením,
na prahu jeho dospělosti. Na vzájemné interakce bude nahlíženo jak z perspektivy rodičů potomka se
zdravotním postižením, tak existenčních i existenciálních potřeb jejich dospívajících dětí s mentálním
postižením. Zjistit, jak podpořit tyto rodiče při zvládání jejich rodičovské role v této náročné životní
situaci, by v budoucnosti mohlo pomoci nastavit systém formálních i neformálních podpor pro rodiče
i jejich potomky při osamostatňování v podmínkách inkluzivní společnosti. Cílem článku je na základě
zjištění nejnovějších výzkumů znovu připomenout důležitost plánování budoucnosti v rodinách
se členem s mentálním postižením a jako podstatný předpoklad co nejhodnotnějších životů jedinců
s mentálním postižením vyzdvihnout jejich včasné osamostatňování.