O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého

Anotace: Článek „O pasivitě člověka ke světu v kontextu nahodilého“ představuje přístup k nahodilosti jako jeden z ukazatelů způsobu vztahu člověka ke světu. Nahodilost, o níž dle Aristotela nemůže sice být věda, je tímto myslitelem nikoli ignorována, ale přijímána a pro možnost pohybu, změny a růstu vysoce oceňována. Věda se sice zabývá tím, co je zpravidla, nikoli tím, co zpravidla není, tedy nahodilým, nicméně člověk ve svém jednání je nahodilému vystaven. Zejména v pomáhajících profesích je třeba hledat přístupy k člověku a ke světu přirozené, tedy za vědeckou realitou, které umožňují pečovat o druhé ve světě jako v domově člověka, nikoli jednat s objekty ve vědecké realitě.