Republikánská antropologie jako komunita praxe

Anotace: Článek analyzuje práci první generace čínských antropologů, kteří koloniální vědu v návaznosti na činnost intelektuálů z období konce císařství indigenizovali prostřednictvím kontaktů s evropskými a americkými kolegy, na pozadí historického, politického a ideologického kontextu období vlády Čínské republiky (1911–1949). Z analýzy vyplývá, že ačkoliv byli čínskou historiografií ex post vyprofilováni jako členové dvou soupeřících škol, antropologové tvořili vědomostní komunitu praxe orientovanou na terénní výzkum, ve které společně otevírali diskurzivní prostor nejen pro konfrontaci s nepřítelem za 2. sino-japonské války, ale i pro kritické nazíraní na rasově-asimilační národnostní politiku vládnoucího Kuomintangu. V debatách se vzájemně konfrontovali se svými odlišnými přístupy, které produkovaly různá pojetí identity jednotného čínského národa, jehož zformování bylo jejich společným cílem. Z východisek republikánské antropologie čerpá inspiraci i současná čínská národnostní politika.