Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním

v rodině, pocházejí z chudého a málo motivujícího rodinného prostředí, a jsou tak i za běžných
podmínek vystaveni riziku školního neúspěchu. V době uzavření škol a přechodu na distanční
výuku, která je založena na technickém vybavení a podpoře rodičů, se znevýhodnění
těchto žáků ještě násobí. Prezentovaná výzkumná sonda si kladla za cíl zjistit, jak se školám
s vyšším počtem sociálně znevýhodněných žáků dařilo zajistit výuku během vládou nařízeného
zákazu prezenčního vyučování (na jaře roku 2020, v reakci na šíření koronoviru
způsobujícího nemoc covid-19). Kvalitativně orientovaný výzkum byl realizován formou
semistrukturovaných rozhovorů s pedagogy ze šesti základních škol a sledoval jak bariéry,
na které školy při distančním vzdělání sociálně znevýhodněných žáků narážely, tak i příklady
dobré praxe v dané oblasti. Výsledky výzkumu poukazují na zajímavé a mnohdy inovativní
přístupy škol k distanční výuce znevýhodněných žáků v její online i offl ine podobě;
důležitou podmínkou je ovšem vždy nadstandardní aktivita ze strany školy i ze strany různých
dalších spolupracujících institucí. Cílem prezentace příkladů dobré praxe je především
poukázat na vyzkoušené a osvědčené strategie, které by mohly/měly být ve výuce žáků se
sociálním znevýhodněním replikovány ostatními školami v případě, že by došlo k opětovnému
uzavření škol a přechodu na distanční výuku.