Editorial 2019/XIV/1

Anotace: v tomto novém čísle Vám opět nabízíme sérii článků (nejen) pro letní čtení; snad tak podnítíme Vaši fantazii tam, kde se cosi nového otevírá, a povedeme k víceméně exaktnímu myšlení, kde bude potřeba to nové pojmenovat. V těchto souvislostech přemýšlíme také my – jde nám totiž o to, jak být in. Uprostřed dění, které se kolem děje, a přece být nad ním, či vedle něj, v odstupu. Nenechat se strhnout povrchovými proudy, a přece neustrnout v nehybnosti; vnímat pohyb, sestupovat k podstatě, usilovat o její pochopení či uchopení. Zůstat sám sebou ve všeobecném dění, jež člověka unáší, a přitom se ho i přímo, osobně účastnit… O to nakonec jde v naší každodennosti, v životě, který vedeme pro sebe, spolu s jinými, a často i pro ně. Jde o to taky v umění, i ve vědě, pokud má být živým prostředkem poznání. Věda svým objektivním pohledem člověka vylučuje, někdy až na hranici formalismu, ale také jej vtahuje dovnitř, do dějů, které popisuje nezúčastněně, a přece tak, že se o ně člověk bytostně zajímá. A především potom ve výchově a vzdělání – ty mají toto vtahování „v popisu práce“. Formovat člověka, aby rozuměl sobě samému i světu kolem – byl v souladu, a současně aktivně utvářel to i ono.