Anotace:
V současné době pandemie Covid-19 se učitelé a studenti běžně účastní výuky s využitím digitálních technologií a užívají přitom v elektronické podobě své výtvory i autorská díla jiných autorů, a to i bez jejich svolení či souhlasu. Cílem tohoto článku je identifikovat problémové aspekty e-learningu z hlediska možného konfliktu s autorským právem a nabídnout jejich řešení. Některé tyto aspekty řeší směrnice EU č. 2019/790 (Digitální směrnice), jejíž implementace se promítla do návrhu novely autorského zákona, který je zatím neřešil. K naplnění uvedeného cíle autor položil několik výzkumných otázek, zejména: Jaké formy užití autorských děl označují pojmy e-learning, online výuka či digitální výuka? Lze i na digitální výuku aplikovat zákonnou výukovou výjimku pro užití autorských děl jiných autorů bez jejich souhlasu podle dosavadního textu autorského zákona (AutZ)? Existuje k ní judikatura, která by byla aplikovatelná i na e-learning? Jak se po implementaci Směrnice EU 2019/790 (Digitální směrnice) v novele AutZ změní podmínky pro užití autorských děl při e-learningu a co je možno pro jeho organizaci v praxi doporučit? K uvedenému cíli i výzkumným otázkám byl proveden výzkum českého práva vztahující se k užití autorských děl při digitální výuce. K tomu byla užita metoda empirického výzkumu právních předpisů a judikátů obsahujících výrazy e-learning, digitální výuka aj. Pro srovnání práva ČR a EU byla použita metoda komparativní. Článek má převážně přehledovou povahu, s prvky úvahovými. Nevěnuje se komplexně všem aspektům autorského práva při výuce, tedy např. ani obecně plagiarizmu, ale identifikuje autorskoprávní aspekty specifické pro e-learning.