Hana Kašpárková, Martina Křivánková
Potřeby pozůstalých žen po perinatální ztrátě dítěte – implikace pro praxi sociálních a zdravotně-sociálních pracovníků
Číslo: 5/2023
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: sociální práce, perinatální ztráta dítete, potreby, sociální pracovník, zdravotne-sociální pracovník, sociální pracovník ve zdravotnickém prostredí
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Cílem studie je odpovedet na otázku: Jaké potreby vnímají pozustalé ženy po perinatální
ztráte dítete? Dále vyvodit doporucení pro praxi sociálních nebo zdravotne sociálních pracovníku,
kterí se s pozustalými matkami mohou v praxi setkávat. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Ve
vztahu k potrebám žen využíváme holistický prístup sociální práce, tedy zájem o všechny dimenze
bytí cloveka (Navrátil, 2001; Jankovský, 2003), které prebírá ve svém delení potreb i Matoušek
(2016). METODY: Výzkumným designem byla kvalitativní strategie, v rámci které byly provedeny
polostrukturované rozhovory s osmi respondentkami vybranými na základe kriteriálního výberu.
VÝSLEDKY: Z analýzy jasne vyplývá, že zásadní potreby respondentek se podle Matouškova
delení (2016) vztahovaly k psychické rovnováze a bezpecí a spirituální oblasti. Naopak potreby
vztahující se k telesné pohode respondentky témer nezminovaly. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ
PRÁCI: Sociální nebo zdravotne-sociální pracovníci mohou pri kontaktu s pozustalou matkou
fungovat jako poradci a mediátori pro ošetrení chvíle se zemrelým miminkem a všech náležitostí
s ní spojených, mohou informovat o všech nutných sociálne-právních aspektech (zajištení pohrbu,
komunikace s úrady etc.). Vhodným a situaci odpovídajícím zpusobem tak mohou na základe
znalosti škály potreb pozustalých matek zastat roli podpurnou, poskytnout duležité informace
(mimo zmínené také napr. o síti navazujících služeb) a stát se mediátorem mezi pozustalými
a institucemi, dalším zdravotnickým personálem ci rodinou.
Zobrazit více »
ztráte dítete? Dále vyvodit doporucení pro praxi sociálních nebo zdravotne sociálních pracovníku,
kterí se s pozustalými matkami mohou v praxi setkávat. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Ve
vztahu k potrebám žen využíváme holistický prístup sociální práce, tedy zájem o všechny dimenze
bytí cloveka (Navrátil, 2001; Jankovský, 2003), které prebírá ve svém delení potreb i Matoušek
(2016). METODY: Výzkumným designem byla kvalitativní strategie, v rámci které byly provedeny
polostrukturované rozhovory s osmi respondentkami vybranými na základe kriteriálního výberu.
VÝSLEDKY: Z analýzy jasne vyplývá, že zásadní potreby respondentek se podle Matouškova
delení (2016) vztahovaly k psychické rovnováze a bezpecí a spirituální oblasti. Naopak potreby
vztahující se k telesné pohode respondentky témer nezminovaly. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ
PRÁCI: Sociální nebo zdravotne-sociální pracovníci mohou pri kontaktu s pozustalou matkou
fungovat jako poradci a mediátori pro ošetrení chvíle se zemrelým miminkem a všech náležitostí
s ní spojených, mohou informovat o všech nutných sociálne-právních aspektech (zajištení pohrbu,
komunikace s úrady etc.). Vhodným a situaci odpovídajícím zpusobem tak mohou na základe
znalosti škály potreb pozustalých matek zastat roli podpurnou, poskytnout duležité informace
(mimo zmínené také napr. o síti navazujících služeb) a stát se mediátorem mezi pozustalými
a institucemi, dalším zdravotnickým personálem ci rodinou.