Příklady dobré praxe v pedagogice

i výsledků školní edukace, mají učitelé i badatelé v pedagogice k dispozici v principu čtyři cesty.
Buď postupovat „shora dolů“ (badatelé se snaží zprostředkovat výsledky svého výzkumu učitelům
v praxi), nebo „zdola nahoru“ (badatelé shromažďují příklady dobré praxe, vědecky je ověřují
a snaží se z nich vyvodit obecněji platné závěry). Třetí směr kombinuje oba předchozí přístupy.
Čtvrtý směr můžeme stručně nazvat „dole-dole“. Jde o dobrou praxi, která se jednomu učiteli
osvědčila; promyslel si ji, opakovaně ověřil a snaží se ji zpřístupnit dalším učitelům. Samotná
přehledová studie má šest částí. První část hledá odpověď na tři otázky: Jak se v pedagogice defi -
nují pojmy „dobrá praxe“ a „nejlepší praxe“? Které složky jsou pro tyto pojmy klíčové? Které další
pojmy se ještě užívají a čím se liší? Za referenční termín byla v této studii zvolena „dobrá praxe“.
Druhá část studie uvádí ilustrativní příklady dobré praxe. Třetí část studie podává přehled
výzkumných metod pro hodnocení efektivity postupů, z nichž se skládá dobrá edukační praxe.
Čtvrtá část studie shrnuje způsoby, jimiž lze informovat odbornou veřejnost o příkladech dobré
praxe. Pátá část studie se věnuje tomu nejdůležitějšímu: zda je možno přenášet příklady dobré
praxe do jiných podmínek (k jiným učitelům, do jiných škol, do jiných zemí) a tak zlepšovat výuku
ve školách. Šestá část diskutuje problémy, které využívání příkladů dobré praxe s sebou přináší,
a varuje před zjednodušováním praktických aplikací. Naopak korektní a tvořivé využívání
příkladů dobré praxe obohacuje fungování školy a její výchovně-vzdělávací výsledky. Navíc výzkum
prováděný učiteli-praktiky ve školách pomáhá profesionálnímu rozvoji učitelů a též přináší
nové podněty pro vědecký pedagogický výzkum.