Anotace:
Východiskem úvah o strategiích udržitelnosti regionálního rozvoje jsou Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) a jak se promítají na místní úroveň. Článek soustřeďuje pozornost na cíl č. 4 – vzdělávání, které může významně podporovat implementaci dalších cílů, pokud cílí na důležité aktéry udržitelného rozvoje. Tuto (transformativní) roli by mělo vzdělávání plnit i na místní úrovni, což ovšem strategické rozvojové dokumenty plně nezohledňují, oblast celoživotního učení není systémově řešena vůbec. Cílem výzkumu bylo zmapovat aktuální situaci v regionech ČR a zjistit, jakou úlohu vzdělávání na místní úrovni v kontextu udržitelného rozvoje plní (a mělo by plnit), a jaké jsou v této souvislosti role jednotlivých aktérů rozvoje venkova. Otázky, které si řešitelský tým kladl v rámci školení pro představitele místních akčních skupin (MAS), byly formulovány a následně distribuovány formou plošného dotazníkového šetření mezi manažery/manažerkami MAS. Data byla vyhodnocena kvantitativními a především kvalitativními metodami, s důrazem na jedinečné zkušenosti a postřehy. Z výsledků vyplývá, že místní aktéři (reprezentovaní MAS) si uvědomují potřebu vzdělávání i nedostatky v této oblasti, a chápou též důsledky tohoto stavu pro udržitelný rozvoj v environmentální, ekonomické i sociální oblasti. Potenciál jednotlivých aktérů (jejich role v procesech udržitelnosti) zůstává nevyužit, což ovlivňuje schopnost inovací. Ačkoli jsou MAS aktérem, který svou roli spatřuje především v posilování sociálního kapitálu a dalších předpokladů rozvoje včetně vzdělávání, existují překážky exogenního charakteru, které naplnění této role brání. Součástí možných řešení je posílení leadershipu MAS v otázkách udržitelnosti, a to i prostřednictvím vzdělávání; vytvoření systému celoživotního učení, které využívá místní znalosti; a zapojení expertů nejen v oblasti technologií, ale například též odborníků na otázky sociální. Vymezení rolí jednotlivých aktérů v procesech rozvoje na úrovni regionů (a tím i specifik bottom-up procesů), by přispělo i k vyjasnění toho, jaké top-down podněty jsou nezbytné k prosazování veřejného zájmu, vyjádřeného např. v SDGs.