Náměty na pokusy a pozorování vodních živočichů ve školním akváriu X (chov splešťulovitých ploštic)

Lubomír Hanel

Náměty na pokusy a pozorování vodních živočichů ve školním akváriu X (chov splešťulovitých ploštic)

Číslo: 2/2021
Periodikum: Biologie-Chemie-Zeměpis
DOI: 10.14712/25337556.2021.2.2

Klíčová slova: jehlanka válcovitá, splešťule blátivá, školní akvárium, chov, pozorování

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: V tomto příspěvku je popsán chov dvou druhů vodních ploštic (Heteroptera, Nepidae) ve školních akváriích. Tělo splešťulovitých ploštic je válcovité (jehlanka válcovitá, Ranatra linearis) nebo zploštělé (splešťule blátivá, Nepa cinerea) s dýchací trubičkou, která slouží k dýchání vzdušného kyslíku. U obou druhů české názvy velmi dobře vystihují vzhled obou ploštic. Jejich těla se podobají větvičce nebo listu, což jim umožňuje nepozorovaně číhat u břehů stojatých či pomalu tekoucích vod, až se kořist dostane na dosah jejich lapacích (raptorických) předních nohou. Jsou to špatní plavci, obvykle se pohybující pomalým kráčením po substrátu. Tělo jehlanky válcovité je hnědé o délce 30–45 mm, dýchací trubička je přibližně stejně dlouhá jako tělo. Dospělí jedinci mohou létat, jsou schopni i stridulace. Splešťule blátivá žije, podobně jako jehlanka, na bahnitých březích stojatých a pomalu tekoucích vod a přilehlém vodním rostlinstvu. Délka jejího tmavohnědého těla dosahuje obvykle 14–23 milimetrů. Živí se vodními živočichy, zejména hmyzem. Při vyrušení obě ploštice přecházejí do tanatózy, čili staví se mrtvými. Oba druhy mohou člověka citelně bodnout sosákem. V článku jsou navrhovány některé experimenty a pozorování vhodná pro školní akvária (např. preference stanoviště, způsob lovu, tanatóza, reakce na světlo).