Lexikálně orientované přístupy ve výuce anglického jazyka

přístupů ve výuce anglického jazyka. Hlavním cílem těchto přístupů
je odklonit se od klasické představy způsobu osvojování si cizího jazyka, která
se šířila pod vlivem Chomského generativní gramatiky (Chomsky, 1957),
kdy je jazyk viděn jako systém pravidel a struktur, do kterých dosazujeme
konkrétní slova. Lexikálně orientované přístupy staví lexikum a lexikální
fráze do středu svého zájmu a snaží se ukázat, že je to právě lexikum, nikoliv
gramatika, které hraje zásadní roli, a proto si zaslouží i více prostoru
ve výuce (např. Willis, 1990; Nattinger a DeCarrico, 1992; Lewis, 1993).
S rozvojem korpusové lingvistiky vznikají četné studie potvrzující důležitost
kolokací a idiomatických výrazů, neboť napomáhají osvojování jazyka,
který je plynulý a přirozený (např. Nesselhauf, 2005). Nicméně i přes všeobecnou
shodu implikace těchto poznatků v praktické didaktice cizího jazyka
vidíme minimální. Studie se mimo jiné snaží odpovědět i na to, jaké jsou
důvody těchto nezdarů ve snaze aplikovat myšlenky lexikálních přístupů.
Jako zásadní problém se zdá být neuchopitelnost obrovského množství lexikálních
výrazů a neexistence všeobecné shody, jak tyto výrazy klasifikovat
a metodicky zpracovat. Jsou to ale i psychologické aspekty výuky, které hrají
roli, neboť orientace na lexikum s sebou nese daleko větší zátěž na paměť,
práci s osobními asociacemi a individuálními rozdíly mezi jedinci. V těchto
přístupech více než kdekoliv jinde platí tvrzení, že vyučovat není totéž co
učit se (Lewis, 1993).