Bohumil Melichar, Tereza Arndt
Jak učit o zaniklém světě socialistické diktatury. Stranická muzea jako podnět pro školní výuku
Číslo: 2/2019
Periodikum: Marginalia Historica
Klíčová slova: symbolický systém – ideologie – pozdní stalinismus – práce s historickými prameny ve výuce – mediální výchova – stranická muzea
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Studie vstupuje do diskuse o výuce období socialismu na českých středních a základních
školách. Se zvláštním zřetelem k fungování socialistické diktatury v její počáteční
fázi, období stalinismu, autoři promýšlejí, jak vystoupit při didaktizaci historických
pramenů a poznatků současné historiografi e ze zažitého výkladového schématu dělícího
historické aktéry na oběti a pachatele. Jako východisko nabízí obrat ke kulturní
a ideové produkci Komunistické strany Československa, která při výuce umožní lépe
kontextualizovat dobovou zkušenost revolučních a společenských změn. Jako soubor
pramenů tohoto typu představují relikty socialistického realismu a jeho paměti
ve veřejném prostoru spolu s artefakty, jež jsou součástí zaniklých muzejních sbírek
Muzea Klementa Gottwalda, Muzea Vladimíra Iljiče Lenina a Muzea Julia Fučíka.
Širší kontext, který vznikne zavedením těchto materiálů do výuky, autoři považují
za funkční ve vztahu k ofi ciálně deklarovaným cílům historického vzdělávání. Na
základě případových studií nabízejí přístupy, jak prostřednictvím vlastní aktivity žáků
při práci s historickými prameny ve výuce (inquiry based learning) předat základní informace
obsažené v ideologii socialistické diktatury, osvětlit zdroje její přesvědčovací
síly a zároveň budovat kompetence kritického čtení, umožňující refl exi ideologických
apelů. Příspěvek propojuje perspektivu didaktiky dějepisu s výzkumem muzeí (museum
studies) a public history.
Zobrazit více »
školách. Se zvláštním zřetelem k fungování socialistické diktatury v její počáteční
fázi, období stalinismu, autoři promýšlejí, jak vystoupit při didaktizaci historických
pramenů a poznatků současné historiografi e ze zažitého výkladového schématu dělícího
historické aktéry na oběti a pachatele. Jako východisko nabízí obrat ke kulturní
a ideové produkci Komunistické strany Československa, která při výuce umožní lépe
kontextualizovat dobovou zkušenost revolučních a společenských změn. Jako soubor
pramenů tohoto typu představují relikty socialistického realismu a jeho paměti
ve veřejném prostoru spolu s artefakty, jež jsou součástí zaniklých muzejních sbírek
Muzea Klementa Gottwalda, Muzea Vladimíra Iljiče Lenina a Muzea Julia Fučíka.
Širší kontext, který vznikne zavedením těchto materiálů do výuky, autoři považují
za funkční ve vztahu k ofi ciálně deklarovaným cílům historického vzdělávání. Na
základě případových studií nabízejí přístupy, jak prostřednictvím vlastní aktivity žáků
při práci s historickými prameny ve výuce (inquiry based learning) předat základní informace
obsažené v ideologii socialistické diktatury, osvětlit zdroje její přesvědčovací
síly a zároveň budovat kompetence kritického čtení, umožňující refl exi ideologických
apelů. Příspěvek propojuje perspektivu didaktiky dějepisu s výzkumem muzeí (museum
studies) a public history.