O hranicích a mnohosti Jiných

V inspiraci symbolickým interakcionismem (G. A. Fine, J. P. Williams), teoriemi identity a alterity (R. Brubaker, F. Cooper, T. H. Eriksen, G. C. Spivak) a vybranými koncepty post-subkulturních teorií argumentujeme, že každá subkultura se vymezuje ve vztahu k mnoha různým aktérům, či přesněji ve vztahu k sociálním reprezentacím těchto aktérů. Jako klíčové aktéry resp. reprezentace identifikujeme 1) mainstream jako sociální reprezentaci dominantní společnosti, 2) jiné subkultury, 3) zjednávání vlastní subkultury.
Možnosti aplikace relační perspektivy naznačujeme na našich výzkumech punkové a emo subkultury, a to jak v diachronní, tak v synchronní perspektivě. Ukazujeme, že tato perspektiva nám umožňuje hlubší zaměření se koncept (ne)autentičnosti, založené na subkulturním kapitálu, který je utvářen na základě subkulturního stylu, ideologie a praxí, a může se tak stát zajímavou ve studiu současných subkulturních formací.