Pavla Vošahlíková
Islámský svět očima českého úředníka na Balkáně počátkem 20. století
Číslo: 2/2017
Periodikum: Marginalia Historica
Klíčová slova: Jan Baše – anexe Bosny a Hercegoviny – státní služba – zeměměřičství – křesťanskomuslimské vztahy – vzpomínky státního úředníka
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Poznat islámský životní styl, sekulární potřeby i náboženské předpisy měli poddaní
Františka Josefa I. možnost zejména na Balkáně, v oblastech, které monarchie získala
a anektovala. Po připojení Bosny a Hercegoviny se v nich vídeňská vláda snažila zavést
civilní správu podobnou té ve starých korunních zemích a společný stát touto cestou
rychle sjednotit. Představiteli integračních snah měli být zejména státní úředníci. Do
neznámého a kulturně odlišného prostředí je mohly ve srovnání s domovem například
v Čechách, na Moravě aj. lákat zejména výhody v zařazení do výhodnějších (nižších)
kvalifi kačních tříd a perspektivy rychlého kariérního postupu. Sliby spojené s možností
získat lepší ohodnocení než ve starých korunních zemích přivedly na Balkán i řadu
českých úředníků, kteří zde navíc využívali také příbuzné jazykové prostředí. Svědectví
o soužití s domácím obyvatelstvem zanechali v řadě pramenů soukromé provenience.
Článek se opírá především o rukopisné vzpomínky inženýra Jana Bašeho, který jako
zeměměřič poznával při vyměřování pozemků, revizi pozemkových knih a podobných
činnostech v terénu život muslimské, pravoslavné i katolické komunity tak říkajíc
z první ruky. Přesvědčivě také popsal rozdíly jak v mentalitě, v životních zvyklostech
jednotlivých skupin nábožensky rozrůzněného obyvatelstva v souvislosti se sociálními
a kulturními rozdíly plynoucími z jejich tradičních preferencí. Poukázal ovšem také na
chyby rakouské byrokracie, která ve snaze izolovat se v cizím prostředí jako zvláštní
kasta, ztrácela kontakt s realitou a přes nesporné modernizační snahy ve vypjaté době
první světové války situaci nezvládala.
Zobrazit více »
Františka Josefa I. možnost zejména na Balkáně, v oblastech, které monarchie získala
a anektovala. Po připojení Bosny a Hercegoviny se v nich vídeňská vláda snažila zavést
civilní správu podobnou té ve starých korunních zemích a společný stát touto cestou
rychle sjednotit. Představiteli integračních snah měli být zejména státní úředníci. Do
neznámého a kulturně odlišného prostředí je mohly ve srovnání s domovem například
v Čechách, na Moravě aj. lákat zejména výhody v zařazení do výhodnějších (nižších)
kvalifi kačních tříd a perspektivy rychlého kariérního postupu. Sliby spojené s možností
získat lepší ohodnocení než ve starých korunních zemích přivedly na Balkán i řadu
českých úředníků, kteří zde navíc využívali také příbuzné jazykové prostředí. Svědectví
o soužití s domácím obyvatelstvem zanechali v řadě pramenů soukromé provenience.
Článek se opírá především o rukopisné vzpomínky inženýra Jana Bašeho, který jako
zeměměřič poznával při vyměřování pozemků, revizi pozemkových knih a podobných
činnostech v terénu život muslimské, pravoslavné i katolické komunity tak říkajíc
z první ruky. Přesvědčivě také popsal rozdíly jak v mentalitě, v životních zvyklostech
jednotlivých skupin nábožensky rozrůzněného obyvatelstva v souvislosti se sociálními
a kulturními rozdíly plynoucími z jejich tradičních preferencí. Poukázal ovšem také na
chyby rakouské byrokracie, která ve snaze izolovat se v cizím prostředí jako zvláštní
kasta, ztrácela kontakt s realitou a přes nesporné modernizační snahy ve vypjaté době
první světové války situaci nezvládala.