Ultralehké komponenty vyráběné 3D tiskem

neboli 3D tisk, kdy je součást tvořena přidáváním materiálu – nikoliv jeho odebíráním,
jako je tomu u klasického obrábění. Jejich využití je zkoumáno napříč nejrůznějšími
obory od strojírenství přes architekturu až po medicínu a módu. Pokud se omezíme
na 3D tisk kovů, zjistíme, že aditivní technologie jsou brány jako prostředek pro výrobu
tvarově složitých a občas konvenčními způsoby zcela nevyrobitelných dílů. Jsou brány
jako jakási ideální výrobní technologie pro výrobu čehokoliv. V posledních letech
se navíc stále více skloňuje spojení aditivní technologie a topologické optimalizace,
což je způsob návrhu tvaru dílu na základě matematické optimalizace. Jak lze tušit,
navržený tvar je značně složitý a často bývá označován jako organický. Takové díly
jsou údajně vhodné pro 3D tisk, ale není tomu tak. Ve většině případů je realita
daleko prozaičtější. Použití aditivní technologie je pouze jediná možnost,
jak takový díl vyrobit.