Pavel Navrátil
Epistemické diskursy „vysvětlení“ a „porozumění“ v modelech posouzení životní situace
Číslo: 6/2018
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: epistemologie, sociální práce, modely posouzení, profese, komplexita
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍL: V této studii si kladu za cíl analyzovat hlavní modely posouzení životní situace, které byly
formulovány od počátku 20. století, z hlediska dvou klíčových epistemických diskursů „vysvětlení“
a „porozumění“. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Otázku povahy sociální práce spojuji
s diskusí o oborové epistemologii (Lorenz, 2016). K této diskusi se připojuji prostřednictvím dvou
epistemických konceptů „vysvětlení“ a „porozumění“, které využívám pro diskusi o způsobech
posouzení životní situace (Lorente-Molina, Luxardo, 2018). METODY: Práci předkládám jako
teoretickou analýzu. VÝSLEDKY: Analyzoval jsem šest modelů posouzení: model diagnostický,
model posouzení rizika, model rozhodování, model kritický, byrokratický model a participativní
model. V modelu diagnostickém, v modelu posouzení rizik a v modelu rozhodování jsou vyzdvižena
objektivizující stanoviska vysvětlení, v participativním modelu je akcentováno rozumějící stanovisko
konstruktivistické, zatímco kritický model stojí někde mezi oběma krajnostmi a v některých
aspektech se více blíží k vysvětlující perspektivě, zatímco jinde zaujímá interpretativní hledisko.
Specifickým případem je pak model byrokratického posouzení, který sice inklinuje k objektivizační
logice diskursu vysvětlení, ale není jeho důslednou aplikací. IMPLIKACE: Svojí studií chci přispět
k debatě o předpokladech výstavby poznatků v sociální práci jako specifické akademické disciplíně
a praktické profesi, jak ji chápe současná definice sociální práce IFSW (2014).
Zobrazit více »
formulovány od počátku 20. století, z hlediska dvou klíčových epistemických diskursů „vysvětlení“
a „porozumění“. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Otázku povahy sociální práce spojuji
s diskusí o oborové epistemologii (Lorenz, 2016). K této diskusi se připojuji prostřednictvím dvou
epistemických konceptů „vysvětlení“ a „porozumění“, které využívám pro diskusi o způsobech
posouzení životní situace (Lorente-Molina, Luxardo, 2018). METODY: Práci předkládám jako
teoretickou analýzu. VÝSLEDKY: Analyzoval jsem šest modelů posouzení: model diagnostický,
model posouzení rizika, model rozhodování, model kritický, byrokratický model a participativní
model. V modelu diagnostickém, v modelu posouzení rizik a v modelu rozhodování jsou vyzdvižena
objektivizující stanoviska vysvětlení, v participativním modelu je akcentováno rozumějící stanovisko
konstruktivistické, zatímco kritický model stojí někde mezi oběma krajnostmi a v některých
aspektech se více blíží k vysvětlující perspektivě, zatímco jinde zaujímá interpretativní hledisko.
Specifickým případem je pak model byrokratického posouzení, který sice inklinuje k objektivizační
logice diskursu vysvětlení, ale není jeho důslednou aplikací. IMPLIKACE: Svojí studií chci přispět
k debatě o předpokladech výstavby poznatků v sociální práci jako specifické akademické disciplíně
a praktické profesi, jak ji chápe současná definice sociální práce IFSW (2014).