Markéta Machová
Genetika v učebnicích biologie a přírodopisu
Číslo: 2/2020
Periodikum: Scientia in educatione
DOI: 10.14712/18047106.1729
Klíčová slova: genetika, historie,učebnice, sekundárnívzdělávání.
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Genetika je ve srovnání s ostatními biologickými obory mladou vědou – její historie se datuje k přelomu 19. a 20. století. Díky tomu je možné poměrně dobře mapovat nejen její rapidní vývoj, ale i její postupné pronikání do přírodovědného vzdělávání. Svědkem tohoto vývoje jsou především tradiční výukové materiály, učebnice přírodopisu
a biologie. Vývoj kurikula tohoto oboru byl však odlišný v západních zemích a zemích bývalého „východního bloku, kde byly tehdejší poznatky genetiky odmítnuty díky vlivu politické ideologie na vzdělávání a vědu. Ačkoli jsou specifika výuky genetiky v českých zemích často akcentována, nebyla zatím provedena hlubší analýza toho, jak moc a jakým způsobem konkrétně byla výuka modifikována, ani jak rychle se podařilo dostat genetiku zpátky v plném rozsahu do kurikula. Z výsledků práce je zřejmé, že ačkoli se již v 80. letech 20. století podařilo úspěšně doplnit moderní poznatky genetiky do učebnic i osnov, stále se i dnes potýkáme s nedostatečností formy, jakou je genetika v učebnicích prezentována. Největší bariérou je hlavně slabá návaznost učiva v rámci ročníků a nedostatečná propojenost jednotlivých poznatků do uceleného a logického celku (především nejasný způsob vzniku znaků organismu procesem genové exprese), který by vhodně navazoval na učivo jiných témat (jako rozmnožování nebo evoluce) a integroval ho do sebe.
Zobrazit více »
a biologie. Vývoj kurikula tohoto oboru byl však odlišný v západních zemích a zemích bývalého „východního bloku, kde byly tehdejší poznatky genetiky odmítnuty díky vlivu politické ideologie na vzdělávání a vědu. Ačkoli jsou specifika výuky genetiky v českých zemích často akcentována, nebyla zatím provedena hlubší analýza toho, jak moc a jakým způsobem konkrétně byla výuka modifikována, ani jak rychle se podařilo dostat genetiku zpátky v plném rozsahu do kurikula. Z výsledků práce je zřejmé, že ačkoli se již v 80. letech 20. století podařilo úspěšně doplnit moderní poznatky genetiky do učebnic i osnov, stále se i dnes potýkáme s nedostatečností formy, jakou je genetika v učebnicích prezentována. Největší bariérou je hlavně slabá návaznost učiva v rámci ročníků a nedostatečná propojenost jednotlivých poznatků do uceleného a logického celku (především nejasný způsob vzniku znaků organismu procesem genové exprese), který by vhodně navazoval na učivo jiných témat (jako rozmnožování nebo evoluce) a integroval ho do sebe.