Vyhledávání, prevence a diagnostika preeklampsie

morbidity a mortality matek a dětí.1 Postihuje asi 2–5 % těhotenství.2,3 Etiologie je stále
neznámá, i když v posledních letech se rozsah vědomostí o patofyziologii tohoto stavu
významně zlepšil. Dříve se za preeklampsii považovaly stavy s výskytem vysokého
krevního tlaku a proteinurií ve druhé polovině těhotenství. ACOG (American College
of Obstetricians and Gynecologists) byla první odbornou společností, která v roce 2013
průkopnicky definici preeklampsie změnila.4 Za preeklampsii začala považovat i stavy
spojené s hypertenzí bez proteinurie, následované známkami hematologickými (trombocytopenie),
hepatologickými (zvýšení AST, ALT) či neurologickými (např. oční změny)
nebo plicními (plicní edém). V roce 2018 přijala tuto rozšířenou definici i FIGO
(Mezinárodní federace gynekologů a porodníků).5 Kromě funkčních parametrů zmíněných
ACOG lze preeklampsii definovat také tehdy, pokud u nového výskytu hypertenze
v těhotenství dochází k růstové restrikci plodu (IUGR). Placentární komponenta
hraje zřejmě významnou roli v etiologii preeklampsie, takže proto lze samotnou kombinaci
hypertenze a IUGR již považovat za projevy preeklampsie.6