Karolína Pudilová, Martin Kolář, Dana Ďuricová, Karin Malíčková, Veronika Hrubá, Naděžda Machková, Radka Vaníčková, Karatína Mitrová, Martin Lukáš, Martin Vašátko, Milan Lukáš, Martin Bortlík
Early vedolizumab trough levels are not associated with short-term response in patients with inflammatory bowel disease
Číslo: 1/2019 Periodikum: Gastroenterologie a hepatologie DOI: 10.14735/amgh201932
Anotace:
Úvod: Data o klinickém významu monitorace farmakokinetiky vedolizumabu jsou v současné době omezená a nejednoznačná. Cílem naší práce bylo zhodnotit vztah mezi hladinami vedolizumabu (VTL – vedolizumab trough levels) v týdnu 6 léčby a odpovědí na indukční léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD – inflammatory bowel disease). Metody: Do studie byli zařazeni pacienti s IBD z prospektivní kohorty pacientů léčených v našem centru vedolizumabem, u kterých byly měřeny VTL a protilátky proti vedolizumabu (AVA – anti-vedolizumab antibodies) v průběhu indukční fáze léčby. Vedolizumab byl aplikován v dávce 300 mg v týdnu 0, 2, 6 a v případě nedostatečné odpovědi byla podána dodatečná dávka v týdnu 10. Odpověď na léčbu se hodnotila na základě posouzení ošetřujícím lékařem. K laboratorní analýze VTL a AVA byla použita metoda ELISA. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 87 pacientů, 31 s Crohnovou nemocí a 56 s ulcerózní kolitidou. Při zahájení terapie bylo pouze 15 % pacientů naivních k anti-tumor nekrotizující faktor alpha léčbě, 61 % užívalo systémové kortikosteroidy a 26 % thiopuriny. Klinická odpověď byla pozorována u 77 % pacientů. Medián VTL v týdnu 6 od zahájení léčby byl 30,6 µg/mL (rozmezí: 1,1–80,0). Při porovnání VTL v týdnu 6 u pacientů, kteří odpověděli a neodpověděli na indukční léčbu, nebyl pozorován signifikantní rozdíl (medián 29,4 vs. 34,4 µg/mL; p = 0,71). Podobné výsledky byly zaznamenány u pacientů vyžadujících dávku navíc v týdnu 10 – tito pacienti neměli signifikantně odlišné VTL od těch, kteří dostali klasickou indukci (40,0 vs. 28,5 µg/mL; p = 0,69). Pozitivní AVA v průběhu 10–14 týdnů léčby vyvinulo 7 % pacientů. Nebyl pozorován vliv typu IBD, konkomitantní léčby imunosupresivy nebo předchozí biologické léčby na VTL. Závěr: V naší studii jsme neprokázali vztah mezi časnými hladinami vedolizumabu a klinickou odpovědí na indukční léčbu vedolizumabem. Je zapotřebí dalších studií, které budou zkoumat klinický význam měření farmakokinetiky vedolizumabu v léčbě pacientů s IBD.